Noemova archa

Na úřední desce Nejvyššího správního soudu byl vyvěšen důležitý rozsudek, který se týká možnosti odmítnout očkování a nepřijít o „benefity“. Nejvyšší správní soud (spolu s některými senáty MS v Praze) se jeví jako jediný soud v této zemi, který ještě funguje ve prospěch občanů. Podívejte se s námi, o čem že se rozhodovalo.

Jak věc posoudil Městský soud v Praze

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ukládá rodičům, aby zajistili tzv. povinná dětská očkování pro své potomky. Když to neudělají, může následovat potrestání za přestupek – pokuta ve výši až 10. 000 Kč (lze uložit každému z rodičů zvlášť). Děti, které nejsou očkované podle zákona nemohou být přijaty k předškolnímu vzdělávání a nesmí jet také třeba na tábor.

V případu, o kterém soud rozhodoval, figuruje malá dívka, kterou rodiče, buddhisti, neočkovali kvůli tzv. výhradě víry a svědomí. Jejich dcera proto nebyla přijata jedné pražské školky.

Městský soud dospěl k závěru, že nepřijetí dítěte do školky není sankcí, kterou by zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví s nepodstoupením povinného očkování spojoval (správním trestem za přestupek je ona pokuta). Přesto má nepřijetí do školky pro dítě i její rodinu negativní důsledky. Proto se podle Městského soudu v Praze měl odvolací orgán (Magistrát hl. m. Prahy) zabývat už ve správním řízení tím, že rodiče dítěte uplatnili vůči očkovací povinnosti tzv. výhradu víry, resp. svědomí.

Soud konstatoval, že obecně lze říci, že veřejný zájem na ochraně zdraví má převahu nad zájmem individuálním, neznamená to ale, že v některých případech nemůže individuální zájem spočívající ve výhradě víry a svědomí převážit. Správní orgány se tedy výhradou víry, náboženství a svědomí měly zabývat a posoudit ji. Právě takové výhrady by totiž podle Městského soudu mohly odůvodnit výjimku z povinného očkování jako podmínky přijetí do MŠ, což však neučinily.

Co následně řekl Nejvyšší správní soud

Magistrát se proti rozsudku bránil kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Ta však byla zamítnuta. Proč? Jak na věc pohlíží Nejvyšší správní soud?

NSS konstatoval, že „rodiče dítěte vyjádřili nesouhlas s vakcinací z důvodu rozporu s morálním principem Ahimsá (jejich budhistické víry) vyznačujícím se neubližováním či nezraňováním, jež spatřují v tom, že vakcinační látky jsou testovány na zvířatech i lidech, a dále z důvodu přesvědčení o rizikovosti očkování. Rizikovost očkování spojovali s tím, že jsou již 9 let členy spolku Rozalio, které sdružuje rodiče snažící se mj. prosadit svobodnou volbu v oblasti očkování svých dětí. Za tuto dobou se setkali s řadou negativních dopadů na zdraví dětí.“

Řeknu vám, jsem upřímně ráda, že jsem od roku 2007 buddhistka na Diamantové cestě, stejně jako ostatní členové naší mikrorodiny. Naštěstí mám plnou krabici důkazů. Přesto se plně cítím být také eleutheriánkou, neboť buddhismus miluje svobodu, samostatné rozhodování, odpovědnost za své vlastní činy a blaho lidských bytostí. Zatím jsme sice nebyli s náboženským argumentem u soudu úspěšní, pokud jde o zpěv, ale věříme, že naděje neumírá.

Pokračujme ale v rozboru rozsudku. NSS dále říká: „Právní úprava obsažená v zákoně o ochraně veřejného zdraví obsahuje taxativní výčet výjimek, za jejichž splnění lze neočkované dítě do MŠ přijmout. Souladem uvedené právní úpravy s ústavním pořádkem, zejména s příslušnými články Listiny základních práv a svobod zaručujícími právo na svobodu svědomí (čl. 15 Listiny), právo svobodně projevovat své náboženství anebo víru (čl. 16 Listiny), či právo na vzdělání (čl. 33 Listiny), se opakovaně zabýval jak Nejvyšší správní soud, tak především Ústavní soud. ÚS se zabýval jak ústavností právní úpravy povinné vakcinace, tak možností uplatnit vůči ní výhradu víry či svědomí.“

„S městským soudem (jakož i se žalobkyní) lze dále souhlasit i v tom, že Ústavní soud jak v nálezu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 449/06, N 10/60 SbNU 97 (výhrada víry), tak v nálezech ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. pl. ÚS 19/14, N 16/76 SbNU 231 a ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1253/14 (světská výhrada svědomí), připustil, že výjimečně a s ohledem na specifika konkrétního případu nemusí být na místě vynucovat povinné očkování, neboť nemusí být nutně ohrožen ústavně chráněný zájem na veřejném zdraví. Jakkoli ÚS rozhodoval na půdorysu správního trestání, umožnil uplatnění výhrady víry či svědomí a jejich individuální zhodnocení a poměření dle vyjádřených kritérií i ve vztahu k nepřijetí dítěte do mateřské školy.“

„Paušálně proto nelze vyloučit, že by ve zcela výjimečných případech nemohly okolnosti týkající se konkrétního jedince, o jehož právech je rozhodováno, převážit nad ochranou veřejného zdraví i v případě obdobném nyní projednávané věci. V tomto smyslu je třeba stěžovatelem nepřípustně zužující argumentaci dopadů uvedených nálezů ÚS na projednávanou věc odmítnout. Jak již uvedl městský soud, správní orgány musí v souladu s principem proporcionality poměřovat na jedné straně kvalitu a přesvědčivost tvrzení žadatele uplatňující výhradu svědomí vůči maximálně akcentovanému zájmu společnosti na ochraně veřejného zdraví a ochraně zdraví a práv ostatních dětí přijatých ke vzdělávání v MŠ. Tomuto však správní orgány v projednávané věci nedostály, protože vůbec nebyly ochotny připustit, že by se měly mimo sankční řízení takovými tvrzeními nad rámec výjimek uvedených v zákoně o ochraně zdraví ve věci žádosti přijetí dítěte do MŠ zabývat.“

„Nad rámec rozhodovacích důvodů NSS uvádí, že tvrzení zakládající takovou ústavně garantovanou výjimku založenou na sekulární či náboženské výhradě svědomí musí být mimořádně závažná, vztahující se k danému jedinci, dostatečně určitá a prokázaná. Jinými slovy musí se jednat o natolik silné argumenty, na základě nichž by aplikace § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví byla v daném případě zjevně protiústavní. Příliš široký výklad a aplikace práva projevovat své náboženské vyznání nebo uplatňovat sekulární výhradu svědomí, by mohly vést k rozkladu systému povinného očkování a v důsledku toho být hrozbou pro zdraví zejména těch dětí a dospělých, kteří se ze zdravotních důvodů nemohou prostřednictvím vakcinace proti daným onemocněním bránit (srov. bod 98 a 99 plenárního nálezu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 16/14).“

Já sama jsem z názorů NSS (a jednoho senátu MS Praha) doslova a do písmene nadšená. Je to takový pěkný předvánoční dárek. Dnes jsem šla kolem Nejvyššího správního soudu s hrdostí. Jsem taky moc ráda, že jsme děti neočkovali na TBC a za neočkování dcery jsme se sami udali a obdrželi jsme správní trest – pokutu v řádu stokorun. Naše mnohaleté postoje dokazují, že my jsme rozhodně za svobodu očkování a že se skutečně, skutečně a skutečně nemůžeme podrobit očkování naproti covid a nemůžeme být postižení tím, že nedostaneme benefity.

https://stavbeznouze.cz/